BMW M1. Nejrychlejší silniční supersport sedmdesátek vyrobený v Německu

Na začátku téhož desetiletí let představila mnichovská značka koncept supersportovního vozu BMW Turbo. V roce 1972 byla založena sportovní odnož bavorské automobilky, společnost BMW Motorsport GmbH, která mimochodem v loňském roce oslavila padesát let svého více než úspěšného působení. Dařilo se nejenom obchodně, ale třeba i na závodních tratích s modely BMW 3.0 CLS. To ale pořád nějak nestačilo, možná i proto, že na testovacích drahách pokořoval jeden rekord za druhým koncept konkurenčního Mercedes-Benz C111 s motorem Wankel. Rozhodnuto tak bylo o spuštění projektu závodního vozu s motorem uprostřed, který by značce dále pomáhal zvyšovat image a sbíral vavříny na sportovních kolbištích. Tak přišlo na svět BMW M1, první ryzí supersport z dílen BMW Motorsport. 

Původně připravovaný speciál vznikal pro závody skupiny 5, kdy dle tehdejších regulí FIA muselo vzniknout i 400 produkčních vozů. Člověk míní, ale život mění. Díky radikálním změnám v závodních regulích a opoždění náběhu sériové výroby došlo k úplné změně plánu. Jochenu Neerpaschovi, tehdejšímu výkonnému řediteli Motorsport GmbH, se podařilo spojit své síly s Berniem Ecclestonem a Maxem Mosleym, aby vytvořili sérii ProCar, která byla v letech 1979 a 1980 součástí doprovodného programu závodů Formule 1. Nasazováno bylo 20 vozů. Patnáct jezdilo v soukromých týmech a pět připravovala automobilka pro samotné piloty Formule 1. Do kokpitu těchto pěti pak vždy usedlo pět v kvalifikaci nejúspěšnějších pilotů královny motorsportu. Sluší se uvést, že první ročník vyhrál Niky Louda a druhý pak Nelson Piquet.

Vraťme se ale k počátku supersportovního BMW M1, s jehož vývojem bylo započato v roce 1975 a který veřejnost spatřila poprvé na autosalonu v Paříži na podzim roku 1978. O návrh designu se postaral Giorgetto Giugiaro a Italdesign, kdy při svém návrhu vycházeli z konceptu dřívějšího BMW Turbo. Na vývoji spolupracovalo BMW s Lamborghiny, které mělo následně zajistit i výrobu. Výroba ale nakonec byla realizována, z důvodu nepříznivé ekonomické kondice Lamborghiny, u jiných italských partnerů. Společnost Marchese stavěla rám, laminátové panely produkovala firma TIR a obojí se kompletovalo v Italdesignu, který také instaloval interiér. Následně karoserie putovala do stuttgartského Bauru, kde byl zabudován motor, pohonné ústrojí a podvozek. Ve finále byly vozy přepraveny do Mnichova přímo do BMW Motorsport, kde bylo vše kontrolováno a doladěno. Trochu logistický oříšek, co říkáte? Ale fungovalo to.

Sériové vozy byly osazeny řádovým šestiválcem M88 o objemu 3,5 litru, umístěným uprostřed a pohánějícím zadní kola. Jednalo se o první sériové BMW s motorem uprostřed, druhým se paradoxně až po velmi dlouhé době stalo hybridní BMW i8 Coupé. Motor disponoval výkonem 277 koní při 6 500 otáčkách a točivým momentem 330 Nm při 5 000 otáček/min. Z nuly na sto zrychloval za 5,4 sekundy a dosahoval maximální rychlosti nad 260 km/hod. Někteří fanoušci by v supersportu raději viděli osmiválce nebo dokonce dvanáctiválce, ale doboví novináři při testech vozu na řadový šestiválec nešetřili chválou. Považovali ho za jeden z nejpovedenějších supersportů své doby. Chválili ho pro skvělou charakteristiku motoru a jeho ovladatelnost. Při nižších rychlostech vyzdvihovali dokonce jeho komfort a příjemné řízení, což u sedmdesátkových supersportů nebývalo rozhodně pravidlem. V letech 1978 až 1981 vzniklo pouhých 456 vozů, a proto jim musíme věřit. I přes cenu 100 000 západoněmeckých marek přesahovala poptávka po něm nabídku. Ve videu na YouTube kanále Autokult CZ testuje tento skvost, zapůjčený přímo z mnichovského muzea, známý český motoristický novinář Jakub Rejlek, který tvrzení dobových novinářů potvrzuje a rovněž zde vyzdvihuje motor, disponující točivým momentem již od nízkých otáček, skvělou ovladatelnost a komfort podvozku. Upozorňuje i na výkonné brzdy, což u dobových supersportů nebývalo až tak zvykem. V interiéru ukazuje na nezvykle velký přístrojový štít a menší sedačky, u kterých si ale přesto pochvaluje velice dobrý posez. Připomíná na tehdejší dobu ne tak častou výbavu, jako jsou elektricky ovládaná okna a vnější zpětná zrcátka. Lehce si posteskl nad pedály, které jsou vyoseny vpravo a umístěny blízko u sebe, což je ale dáno díky umístění předních poběhů kol.

BMW M1 je jedním z kultovních vozů z dob, které ještě přály automobilovým inženýrům a nadšeným řidičům. Setkat se se exemplářem na prodej je vzácné. Pokud se vám to přesto poštěstí, počítejte, že ani částka půl milionu euro vám nemusí postačovat.

Text: mycars4fun.com
Foto: BMW a archiv