Jak vidí začátky společnosti naši zkušení kolegové a kolegyně?

1. Můžete porovnat Servind v dobách, když jste pro něj začal(a) pracovat a dnes?
2. Máte nějaký zážitek spojený se Servindem, která vám navždy zůstane v paměti?

Jan Pešata
ředitel divize Autoopravárenství, v Servindu od roku 1993

1
Je to velké ohlédnutí se do minulosti a spousta hezkých vzpomínek. Pro Servind jsem začal pracovat v době jeho vzniku a jdu tak s firmou prakticky celou její cestu. Začínali jsme ve skromných prostorách s malým týmem odborníků, lidí nadšených pro svět autolaků a vše co s ním souvisí. V té době všichni dělali všechno, včetně samotného zakladatele společnosti Petra Kotvala, který mě do firmy přivedl. Jako každé začátky i ty naše s sebou přinášely mnoho výzev a nestandardních situací, které bylo nutné řešit, a ne vždy to bylo jednoduché. Jednoznačně nás ale posouvaly dál, s každým dalším krokem společnost sílila a rozrůstala se. Není ani tak důležité, jak velkou společností jsme dnes, co je ale důležité, že jsme pro naše zákazníky stále tím expertním partnerem s týmem nadšených lidí, kteří se o ně starají.

2
Těch zážitků je za tu dobu spousta a je velmi těžké vybrat jen jeden. Rozhodně mezi ty, na které se nezapomíná je otevření naší pobočky na Slovensku. Na tento trh jsme vstupovali už jako velmi dobře fungující společnost, s jasnou vůdčí pozicí na trhu a se zkušenostmi, o které jsme se mohli opřít. Podařilo se nám tak ve velmi krátké době rozeběhnout fungující dceřinou společnost. Pro naše nové kolegy to byly začátky, pro nás příjemný návrat do našich začátků v Čechách. Společně tak dnes slavíme  úspěšných 30 let fungování firmy.

Milada Růžičková
účetní, v Servindu od roku 1993

1
Porovnání doby před třiceti roky, kdy jsem v Servindu začala pracovat, a dnešní doby je více méně nemožné. Z počátku nás zaměstnanců bylo šest: ředitel, sekretářka, technik, účetní, skladník a závozce zboží. Účetní program jsme měli až v následujícím roce, takže jsem vše evidovala ručně na konta. Neměli jsme žádné internetové bankovnictví, což znamenalo chodit téměř každý den do banky pro výpisy a s ručně psanými příkazy.  Postupně přibývaly pobočky – České Budějovice, Plzeň, Liberec, Hradec Králové, Opava a Brno. S tím přibyla práce a zaměstnanci.

2
Zážitků byla spousta, například vánoční večírky. Dále třeba výlet na brněnskou přehradu do jachting
klubu, kde nás hostili bratři Hrubí, kteří byli našimi zákazníky. Nejhorší byl pro mne zážitek, když končil pan Josef Kotval, se kterým jsem několik roků sdílela kancelář. Chodil bezradně po chodbě ve Střešovicích s krabicí věcí v náruči, na to asi nikdy nezapomenu. Dalším nezapomenutelným zážitkem bylo velikonoční stěhování do Tuchoměřic v roce 2012, kdy jsme z původních Střešovic během víkendu přestěhovali nejenom kalendáře, ale pomáhali i se zaskladněním skladu.

Jindřich Falber
produktový manažer Standox, v Servindu od roku 1994

1
Samozřejmě je zde diametrální rozdíl. Dnešní Servind je zavedená firma v mnoha směrech určující dění na trhu ve své branži. Máme silné zázemí, nejmodernější školící centrum ve střední a východní Evropě. Firma je rozdělena do dvou divizí. O tom by se dalo ještě dlouho povídat, ale dnešní skutečnost je, myslím, dostatečně známa. Naproti tomu realita v začátku roku 1994, kdy jsem do firmy nastoupil, byla pochopitelně zcela jiná. Počet zaměstnanců se dal spočítat na prstech vlastních rukou. Sice každý měl svoji pozici, ale ta byla velmi široká a leckdy se prostě vyskytly situace, kdy se museli všichni spojit, aby překonaly nějakou nenadálou situaci. Vedle produktového managementu a styku s dodavateli jsme museli řešit i PR články do odborného tisku, překlady odborných publikací, technických a bezpečnostních listů, testování a schvalování dovážených výrobků na základě tzv. prohlášení o shodě (před vstupem do EU) a celou řadu dalších povinností. Dnešní mladší kolegové si asi těžko budou představovat fungování firmy v době, kdy neexistoval internet, mobilní telefony teprve začínaly, vážily skoro půl kila a mohl si je dovolit jen ředitel. Objednávky se přepisovali na elektrickém psacím stroji a pak posílali faxem, takže jejich příprava při plnění řady ostatních úkolů trvala třeba celý den, někdy i dva. K jejich přípravě vám nejdříve ze skladu poslali na vytištěné sjetině návrh kusů dle jejich zkušeností, co jde a co nejde. Ten pak musel být upraven tak, aby zohlednil objednávky regionálních partnerů a případné další aspekty, o kterých ve skladu nemohli vědět – nově získaní zákazníci, anomálie, velké objednávky větších zákazníků apod. Díky tomu se často tzv. „hasily“ problémy u některých položek, když se nedostávaly VIP zákazníkům. Obchodní zástupci fungovali obvykle i jako závozci a jako technik fungoval v začátcích samotný Ota Jedlička. Na školení jezdili zákazníci Standoxu do německého Wuppertalu nebo do Rakouska za doprovodu externího překladatele. Naše zaškolení probíhalo většinou přímo u zákazníka. Servind v začátcích také řešil spoustu problémů s regionálními firmami, které zajištovaly distribuci v jednotlivých regionech, protože tehdejší infrastruktura ani nedovolovala rychlé zásobování. Postupně jsme je nahrazovali našimi vlastními pobočkami. To by bylo ale na dlouhé povídání. Co bylo ale společné tehdy i dnes, byla dobrá parta lidí, kteří drží pospolu a snaží se firmu neustále posunovat vpřed. To není tak samozřejmá věc a v mnoha firmách, které jsem zažil dříve, tomu tak nebylo.

2
Těch zážitků by bylo asi hodně, těžko se vybírá jen jeden. Nemohu nevzpomenout samozřejmě na šok, kdy jsem po příjezdu z produktového meetingu ve Standoxu teprve po návratu du do firmy zjistil, že zakladatel a ředitel firmy Ing. Petr Kotval už není mezi námi. Ale abych uvedl i něco pozitivního. Určitě nezapomenu na to, když se nám podařilo po více jak čtyřech letech, dvojí úpravě emisní legislativy a několika kolech konečně uspět při výběrovém řízení na opravy více jak 800 tramvají jezdících pro pražský Dopravní podnik hl. m. Prahy, opravnu tramvají. Bylo za tím hodně úsilí i dílčích neúspěchů, ale výsledek nakonec stál za to. Navíc se nám podařilo vybudovat u personálu DP značnou důvěru v naše možnosti a schopnosti, což se pak promítlo i do dalších zakázek při opravách a výrobě metra nebo nových tramvají.

Gabriela Horáková
obchodní referentka, v Servindu od roku 1994

1
To se snad ani srovnávat nedá, za ta léta došlo k obrovskému posunu a růstu – co do počtu zaměstnanců, administrativních a skladových prostor, dodavatelů i zákazníků, se kterými spolupracujeme, a v neposlední řadě k markantnímu rozšíření portfolia produktů. Neporovnatelné jsou také možnosti, které nám dnes nabízí moderní technologie. Dovedete si představit svůj pracovní den bez mobilního telefonu, e-mailu, sociálních sítí, webových stránek, počítače?  Svou první korespondenci jsem v Servindu vyťukávala na psacím stroji a odesílala ji faxem v úžasu, jaký je to vynález!

2
Za ty roky je takových zážitků nespočet. Ale jsou to především lidé, se kterými mám tyto zážitky spojené a kteří zůstanou nejen v mé paměti, ale někteří z nich i v mém srdci. Čím dál raději a častěji se vracím ke vzpomínkám právě z dob, kdy jsem tu začínala a čím dál víc si uvědomuji, jak obrovskou kliku jsem měla a mám na lidi. V návaznosti na vaší první otázku si troufám tvrdit, že to jediné zůstává konstantní.

Ráda se s Vámi podělím o vzpomínku na můj úplně první den ve firmě. U vstupního pohovoru, na který jsem se dostavila vybavena ještě mokrým maturitním vysvědčením a informací, že ředitelem firmy je Ing. Kotval. Patřičně nervózní mě uvítal Ing. Josef Kotval, že je to tatínek ředitele firmy jsem neměla ani páru. Pohovor vedl ve velmi přátelském duchu a téměř mě, k mé velké úlevě, nepustil ke slovu. Desky s mým vysvědčením odsunul se slovy: „Vidím, že vzdělání máte a co jste se nenaučila ve škole, vás naučíme tady“. Poté mě ujistil, že firma si vede dobře a že se prázdné láhve, aby bylo na výplaty, se vracet nemusí (to byl jeho oblíbený vtip). Velice stručně mi vysvětlil mou náplň práce „dělat, co je třeba“ a s povzbudivým poplácáním po rameni, byla jsem přijata, mě předal do péče kolegyně, která se právě chystala k odjezdu na stánek firmy na pražském výstavišti. Role novopečené hostesky, která mi byla pro ten den přidělena, jsem se chopila velice zodpovědně a hned se ujala prvního návštěvníka, který vkročil na půdu stánku: „Dobrý den, jdete za někým konkrétním?“ S trochu překvapeným výrazem odvětil, že ne. Stejná odpověď, s ještě překvapenějším výrazem), zazněla i na mou druhou otázku, jestli mu mohu tedy nějak pomoci. Ostatní kolegové na stánku se výborně bavili a dusili se smíchy, než dotyčného téměř sborově pozdravili: „Dobrý den, pane řediteli!“. Ing. Petr Kotval, jak se mi poté představil, přijal mou omluvu s úsměvem a přáním, ať se mi v Servindu líbí. Měl nejen velký smysl pro humor, ale zároveň i ten nejsrdečnější smích ze všech lidí, které jsem kdy poznala.

Zdeněk Pecinka,
dlouholetý technický ředitel, dnes konzultant garážové techniky na částečný úvazek, v Servindu od roku 1995

1
Když jsem nastupoval v roce 1995 do Servindu ke svému příteli Petrovi Kotvalovi, který byl zakladatelem, jednatelem a ředitelem této mladé firmy, přijal jsem nabídku s tím, že vstupuji do malé rodinné progresivní firmy, ve které strávím v poklidu posledních 25 let svého produktivního věku. Bylo nás v té době asi deset bojovníků. Ó, jak hluboce jsem se mýlil! Rozvoj firmy nabral ďábelské tempo. Většina zaměstnanců, které Petr nashromáždil, byli workoholičtí vizionáři, kteří hledali produkty po celé Evropě, aby vytvořili osobitou tvář firmy na českém, rozvíjejícím se trhu. Nyní po dvaceti pěti letech, když se ohlédnu přes rameno, musím konstatovat, že se to skutečně povedlo. To že má společnost nyní přes 160 zaměstnanců a skvělé hospodářské výsledky je víceméně zásluhou většiny lidí, kteří za třicet let odvedli kus skvělé práce, a dnes nezbývá nic jiného než jim za to poděkovat.

2
Vzpomínám na jednu úsměvnou historii, když jsme v roce 1996 prodali klientovi, s rozvíjejícím se zámečnictvím, lakovací kabinu. Jel jsem s připravenou smlouvou za zákazníkem pro její podpis. Pán mě přijal v dílně u ponku a z šesti stránkové smlouvy přečetl stranu jedna, kde byl zapsaný Servind jako dodavatel a on jako odběratel a se slovy: „Vy už jste těch smluv asi dělal hodně, já to číst nebudu, já vám věřím.“, smlouvu podepsal a vrátil mi ji. Poděkoval jsem a řekl, že připravím zálohovou fakturu. Pán mi s kamennou tváří sdělil, že žádnou fakturu nepotřebuje, že je zvyklý vše platit hotově a položil záludnou otázku kolik to dělá? Bez mrknutí oka jsem řekl 800 000 korun, což byla v té době cena asi tří vozidel Škoda Forman. Nový majitel kabiny s naprostým klidem sáhl do třetího šuplíku ponku, vyndal krabici od bot, z ní odpočítal 800 000 korun, které mi podal řekl: „Tady to máte a dejte mi vědět, až to přivezete. Na shledanou.“ Nacpal jsem peníze za košili a s hrůzou, že mě cestou někdo zabije, jsem odcestoval na firmu. A co říci na závěr? Kdyby mi položil někdo po 27 letech otázku, zda bych nastoupil opět do Servindu, tak bych bez zaváhání odpověděl: jo jdu do toho znova, ty roky za to stály!

Michal Jelen
obchodní zástupce autoopravárenství
v Servindu od roku 1998

1
Od doby, kdy byla založena první pobočka Servindu v Opavě, 1. 6. 1998 uplynula dlouhá doba. Když si vzpomenu na začátky a srovnám je s dnešní dobou, vidím ohromný pokrok a vývoj ve všech směrech. Začínal jsem v autě Škoda Forman kombi bez klimatizace, posilovače řízení a jakékoliv další výbavy. Na provozovně byla k dispozici pevná linka a fax, data se přenášela pomocí disket. Po čase jsme měli k dispozici pager, operativně se volalo z telefonní budky. O mobilech, internetu, e-mailech, noteboocích a přenosech dat se nám ani nezdálo. Pracovali jsme ve všech oblastech najednou, autoopravárenství, průmysl, garážová technika. Zboží jsme si z centrály vozili sami, naskladnili, vyfakturovali, rozvezli po klientech, které jsme si sami vyhledávali. To vše ve třech lidech s jedním autem. Technik byl k dispozici pouze na centrále.

2
Významným zážitkem bylo setkání a příjímací pohovor se za zakladatelem firmy, panem Petrem Kotvalem, který na mě zapůsobil svou upřímností a entuziasmem. Týden před zahájením provozu pobočky v Opavě se nám s ženou narodil syn. Pamatuji si, a hlavně manželka, že na rodinu mi téměř nezbýval čas. Spoustu nezapomenutelných zážitků si odnáším z neformálních setkání s našimi klienty.