Znovuzrození legendárního letadla Antonov AN – 2
Mnozí z vás si ho určitě vybaví. Hřmotný dvouplošník, který dnes slouží převážně jako výsadkové letadlo pro parašutisty. Sledovali ho již naši rodiče a znají ho i naše děti. Letoun, který byl navržen hned po druhé světové válce v roce 1946 konstruktérem Olegem Antonovem. První let absolvoval jeho prototyp na konci srpna 1947. Po všech peripetiích s jeho vývojem a stavbou, za podpory samotného Nikity Chruščova, začal být vyráběn v roce 1948 v Kyjevě. Později byl produkován i v Polsku, východním Německu nebo v Číně. Jeho výroba byla ukončena až po neuvěřitelných pětapadesáti letech v roce 2002. Při jeho konstrukci byla použita kombinace leteckého hliníku a plátna, které je použito na křídlech a směrovkách v rozsahu neuvěřitelných 72 m2 nosné plochy. Letadlo je poháněno hvězdicovým rotačním devítiválcovým motorem Švecov AŠ 62/1 000 koní. Jeho základem je licenční motor Wright R1820 Cyclone 9, který poháněl za druhé světové války bombardéry B17 a s úpravou byl použit i u těžkého tanku M6.
V Česku je letadlo také známé pod milou přezdívkou Andula. Kromě výsadkové funkce pro až 12 parašutistů bývá používán v zemědělství jako práškovací letadlo nebo na jako hasičské na hašení požárů v nepřístupných oblastech. Pevný podvozek s koly lze vyměnit za lyžiny nebo plováky.
Před nějakými dvěma, třemi lety jsme byli osloveni soukromým majitelem jednoho z těchto legendárních letadel, panen Ivo Čajčíkem, na spolupráci při jeho lakování, když bylo pod vedením Václava Perníka rekonstruováno leteckými opravnami Jas Air CZ s.r.o., letiště Hosín u Hluboké nad Vltavou.
Jak jsme již zmínili, letadlo používá hliníkové konstrukční prvky a plechy. Ty jsou opatřeny speciální ochrannou vrstvou eloxu. Plechy jsou ke konstrukci připevněny technologií nýtování. Není tedy možné odstraňovat starý lak standardním broušením bruskou. Broušením by totiž mohlo dojít k destrukci materiálu, ztenčení hliníkového opláštění a narušení nýtovaných spojů. Z tohoto důvodu musí být starý nátěr odstraňován náročnou chemickou cestou, kdy je na povrch nanášen gelový odstraňovač nátěrů a jednotlivé vrstvy barvy jsou postupně rozpouštěny a za pomocí plastové škrabky namáhavě odstraňovány. Teprve po důkladném odstranění starého nátěru, očištění a odmaštění je trup připraven k aplikaci nových nátěrových hmot.
Speciální péči si vyžadují i nosné plochy křídel. Zde je práce o něco jednodušší, protože se stará barva odstraní z konstrukce křídel i se samotným plátnem. Posléze se díly pečlivě očistí a nalepí se na ně nový potah ze speciální polyesterové tkaniny, která je náhradou za dříve používanou bavlnu. Plátno se dál natírá tzv. vypínacím lakem. Teprve po konečném zaschnutí vypínacího laku je možno aplikovat barevný lakovací materiál. Ačkoliv se plátěný potah zdá velice pevný, je potřeba vzít v úvahu, že při samotném letu podléhá silným vibracím, je namáhán prouděním vzduchu a náročnými povětrnostními vlivy. Z tohoto důvodu je nutné do nátěrových hmot včetně plniče použít elastických přísad, aby se zamezilo budoucímu popraskání laku. Případná oprava laku prasklého až na plátno je totiž velice problematická.
Majitelem bylo nabídnuto, že letadlo může být vyvedeno v našem designu. Na letadle tedy byla použita tmavě modrá korporátní barva v kombinaci s bílou. Zajímavostí je, že prvky nalakovaných bílých kruhů byly na letadle rozměřovány pomocí jednoduchých pomůcek, tužky a provázku. Pouze logo Servind na prostoru motoru a imatrikulační znaky byly realizovány formou polepu.
Veškeré lakování letadla probíhalo postupně v prostorách servisních dílen bez použití lakovacího boxu. I přes tento handicap musíme uznat, že výsledek povrchu je mimořádně dobrý. Při přípravě povrchu a samotném lakování byly použity naše lakovací materiály Standofleet, brusivo Mirka, stříkací pistole SATA, spotřební materiál Colad a maskovací pásky Tesa.
Kromě samotného lakování prošel roční kontrolou již zmiňovaný motor Švecov. Tato kontrola je dána vždy počtem nalétaných hodin. Letadlo je opět složeno, zalétáno a v současné chvíli slouží na letišti v Hosíně jako výsadkové letadlo pro parašutisty. V zimním období bude zazimováno v hangáru ve Frymburku.
Již v tuto chvíle pracují v dílnách Jas Air CZ s.r.o. na dalším dobře známém stroji stejného majitele, na letadle Zlín 37 – Čmelák. Také na něm je použita kombinace konstrukce duralu a plátna. I na této renovaci bude pracovat parta šikovných lidí, která dokáže takováto letadla vrátit zpět do aktivního života, vedoucí dílen pan Václav Perník, mechanici Drahomír Třeštík, otec a syn Jiří Buškové a pilot, který letadla zalétává, Láďa Stejskal. Poděkování patří nejenom jim, ale i našim kolegům, Radkovi Minců a Františkovi Novákovi, kteří pomáhali s tímto zajímavým lakováním po technické stránce.